Příběh Montessori

Maria Montessori

Montessori pojmy

• Připravené prostředí

  Priorita lidských potřeb se s věkem proměňuje. Když si odmyslíme základní biologické potřeby, bez jejichž uspokojení bychom nepřežili, a také základní potřebu být přijímán/milován, vyvstávají u dítěte s postupujícím věkem do popředí následující specifické potřeby: potřeba řádu/bezpečí, potřeba manipulace s předměty, potřeba pohybu/aktivity, potřeba prozkoumávání, potřeba opakování a přesnosti, potřeba sebezdokonalování, potřeba komunikace.

  V připraveném prostředí dítě může bezpečně naplňovat své potřeby tak, jak se v něm individuálně ozývají a tak dlouho, jak ono samo potřebuje. Připravené prostředí dává dítěti možnost naslouchat svým vlastním vnitřním potřebám, které ho přirozeně formují. To znamená, že dítě má možnost si samo zvolit práci, která ho zajímá/přitahuje a zároveň je mu ukázáno, jak s ní pracovat. Tím se mu umožní následná samostatná práce i sebekontrola. Dítě se stává odpovědné za vybranou pomůcku, tj. za svou práci. Připravené prostředí tedy zahrnuje logicky uspořádané pomůcky různé náročnosti na policích, dostupné dítěti a zároveň i jasně ohraničené táckem či jinak.

  Kromě pomůcek, které jsou v místnosti zastoupeny pouze jednou, jsou nedílnou součástí připraveného prostředí i ostatní děti, s kterými se dítě potřebuje domluvit. Jde o věkově namíchanou skupinu, kde dítě může přirozeně zažívat různé úrovně spolupráce a pomoci, tak jak se samo s věkem proměňuje. K připravenému prostředí patří také ten, kdo ho připravil, tedy dospělý. Ten kdo vnímá potřeby dítěte a zároveň mu nabízí prostor pro jeho individuální rozvoj.

• Absorbující mysl

  Dítě je zázrak, který má v sobě neuvěřitelnou sílu k životu. Neustále roste a vyvíjí se, aniž by si kdy např. řeklo: „už jsem se dost napadalo, takže na chození vám kašlu.“ Je v něm zakódováno něco, co ho stále žene dál a dál.

  Absorbující mysl je právě jedna z takových klíčových sil. Jde o mysl, která nasává všechno ze svého okolí a to do 3 let zcela nevědomě, tj. jako houba. Zhruba od 3 do 6 let získává už vědomou podobu, kdy dítě je postupně schopno používat vůli a tudíž si i selektivně vybírat, co do své mysli absorbuje. Její intenzita po 6 roce klesá. Pokud si uvědomíte, co všechno se dítě samo naučí za první 3 roky života tím, že „jen“ žije (samostatnost pohybu a sebeobsluha, komunikace jedním či více jazyky…), jak je možné mu nevěřit dál?

• Senzitivní období

  V přírodě se během vývoje různých organismů objevují přechodná období zvýšené vnímavosti k určitým prvkům prostředí. Takový organismus je pak neodolatelným nutkáním a činností soustředěn právě na onen prvek, aby se v něm mohla rozvinout určitá funkce nebo charakteristika. Poté se zvýšená vnímavost vytrácí. Viz. citlivost vylíhlé housenky na světlo, která ji žene za jedinou možnou potravou v podobě jemných lístečků na konci větvičky. Po zesílení a tedy uschopnění i k jinému zdroji potravy, zanikne i její citlivost na světlo.

  Maria Montessori pozorovala taková senzitivní období i u dětí. Dítě je pak během určitého časového úseku schopné se učit a osvojit si určité dovednosti s takovou lehkostí a snadností, jako už to nebude nikdy možné. Dítě se neučí jako dospělí vůlí, ale je právě puzeno svou vnitřní vnímavostí k něčemu. Proto je důležité pozorovat, o co má dítě zájem a v tom ho podpořit. Dát mu možnost svobodné volby činnosti, aby tak mohlo samo sebe utvářet.

• Polarizace pozornosti

  Schopnost soustředění je základní předpoklad rozvoje dítěte. Při polarizaci pozornosti se dítě maximálně soustředí na určitou činnost, kterou vykonává z vnitřního zájmu, a která naplňuje jeho momentální potřebu. Právě připravené prostředí pomáhá dítěti se do takového stavu dostat a v něm setrvat, jak dlouho potřebuje. Během této koncentrace se dítě vnitřně rozvíjí, proměňuje a zklidňuje, dokonce až do takové míry, že ho přestávají rušit jakékoliv podněty zvenčí.

• Řád

  Prostředí s jasným vnějším řádem pomáhá dítěti, aby si vytvořilo vlastní vnitřní řád. Kolem 2 roku života má dítě velmi silnou potřebu řádu a doslova nesnese, pokud věci nejsou umisťovány na svá místa. Montessori připravené prostředí pomáhá tuto potřebu uspokojovat a zaručuje tak dítěti bezpečí, ve kterém může podnikat průzkumné výpravy. Přes fyzický řád prostředí si dítě postupně buduje mentální řád. Skrze vlastní zkušenost začíná klasifikovat vstřebané vjemy a tak v něm vzniká logický řád. V okamžiku, kdy dítě zná pravidla, rozumí jim a plní je bez vnějšího zásahu, se v něm rodí vnitřní řád, který odpovídá sebedisciplíně.
  Pomůcky i vše ostatní mají svá místa, kam patří. Dítě ví, jak se s pomůckami pracuje, i že se s nimi dají dělat další smysluplné objevy. Ví, že práci je po ukončení potřeba uklidit. Ví, že má právo být respektováno ve svém rozhodnutí a zároveň respektuje rozhodnutí druhého. Ví, že musí počkat, pokud pomůcka, se kterou by chtělo pracovat, není volná. Nebo se domluví s kamarádem, který s ní už pracuje. Ví, jaká jsou pravidla fungování v prostředí a proč. Řád mu dělá dobře, ale pro dospělého je často zbytečným zdržením a komplikací v jeho časovém harmonogramu.

• Svoboda a odpovědnost

  Svoboda v Montessori přirozeně respektuje vnitřní motivaci dítěte a naplňuje jeho individuální potřeby. Dítě má svobodu pohybu, výběru aktivity i času. To znamená, že se pohybuje po třídě, jak potřebuje, pracuje, s čím chce, i jak dlouho chce. Samozřejmě vždy s ohledem na ostatní. Dítě se rovněž svobodně rozhoduje, zda chce pracovat samo nebo s dalšími dětmi. Svoboda v Montessori prostředí není bezbřehá a dítě se už od útlého věku učí respektovat svobodu druhého. Všechny pomůcky jsou v Montessori prostředí vždy jen jednou a mají své místo na poličce, odkud si je dítě svobodně může vzít a sem je po skončení práce zase vrací. Je to právě jasný řád, který představuje pro dítě bezpečí a ukazuje, že svoboda má i svůj rub, kterým je odpovědnost. Odpovědnost za svou práci, za svá rozhodnutí, za prostředí, ve kterém žiji. Úlohou dospělých je, umožnit dítěti postupně přebírat za sebe odpovědnost. Bez prostoru pro svobodu nelze dítě vést ani k odpovědnosti.

• Radost

  Dítě, které naplňuje své vývojové potřeby tehdy, kdy ono samo je k nim puzeno a ne jen když to po něm někdo chce, je vnitřně zcela naplněné a šťastné. Montessori připravené prostředí pomáhá dítěti najít, co ho vlastně zajímá a tak mu umožňuje tyto jeho potřeby zcela přirozeně naplňovat. Zohledňuje zcela individuální potřeby každého dítěte, proto každé dítě zde může zažívat radost a uspokojení. V Montessori prostředí se nesoutěží, protože tu nikdy nedělají dvě děti najednou stejnou práci, leda že by se domluvily na vzájemné spolupráci. Děti tu nikdo neporovnává. Každý je přece jedinečný a jinak prospěšný celé skupině. Jsme si navzájem inspirací. Namísto strachu, tu roste radost, že jsme spolu. Sebenaplnění a sebedůvěra jsou základní kategorie pro další spokojený život.

Mýty o Montessori

• "Děti bez známek a pochval ztratí motivaci a budou jen lenošit."

  Montessori přístup podporuje vnitřní motivaci. Děti se učí pro radost z poznání, ne pro zlatou hvězdičku. Sebehodnocení a reflexe jim pomáhají růst a rozvíjet se bez potřeby vnějších odměn.

• "Montessori průvodci nechávají děti napospas sobě."

  Průvodci skutečně spíše provádí a pozorují než aby dětem “diktovali” pokyny. Ale také pozorně sledují potřeby každého jednoho dítěte a jemně je směrují k objevování a učení.

• "Děti z Montessori školek zažijí kulturní šok, až vstoupí do reálného života."

  Díky důrazu na praktické dovednosti, samostatnost a kritické myšlení jsou děti naopak velmi dobře připraveny čelit výzvám skutečného světa.

• "Montessori děti jsou anarchistické bytosti bez jakýchkoliv omezení.”

  Ano, děti mají svobodu volby aktivit, ale tato svoboda je ohraničena jasně danými pravidly. Je to jako mít menu v restauraci – můžete si vybrat, co chcete, ale jen z nabídky jídel. Montessori klade důraz na svobodu v rámci jasně stanovených pravidel, což učí děti zodpovědnosti a sebekontrole.

• "Montessori přístup je jediná správní cesta.”

  Někteří zastánci Montessori mohou tvrdit, že je to jediná správná cesta. Pravdou však je, že každý rodič a pedagog by měl mít možnost vybrat si přístup, který nejlépe vyhovuje jejich hodnotám a potřebám dítěte. Montessori přístup je vhodný pro všechny děti, není často ale vhodný pro všechny rodiče.

• "Montessori je jen pro děti s problémy"

  Někteří si myslí, že Montessori školy jsou určeny pouze pro děti s vývojovými nebo vzdělávacími problémy. Ve skutečnosti je tento přístup vhodný pro všechny děti, protože respektuje individuální tempo a způsob učení každého dítěte.

• "Montessori děti nemají disciplínu."

  Někteří dospělí nemohou uvěřit, že svobodné Montessori prostředí bez zjevné vnější disciplíny nepromění děti v malé anarchistické bytosti. Děti se učí vnitřní disciplíně skrze svobodu volby a zodpovědnost za své činy. Je to disciplína bez diktatury.

• "Montessori školky produkují jen samé malé Einsteiny."

  Nikoliv, nicméně pravdou je, že Montessori podporuje individuální potenciál každého dítěte. To ale neznamená, že všichni absolventi budou nosit Nobelovu cenu v kapse.

• "Montessori je exkluzivní klub jen pro děti z bohatých rodin."

  Často tomu tak může být vzhledem k geopolitické situaci. Nicméně mnohé Montessori školy usilují o dostupnost pro široké spektrum rodin a nabízejí stipendia či flexibilní školné.

• "Montessori je vhodné jen pro malé děti."

  Montessori přístup pokrývá vzdělávání od narození až po dospělost, s programy přizpůsobenými různým věkovým skupinám.

• "Montessori děti žijí ve svém vlastním světě, odtrženém od reality."

  Právě Montessori vzdělávání klade velký důraz na praktický život a připravuje děti na reálný svět prostřednictvím smysluplných aktivit.