Severské autorky jsou téměř vždy skvělé, co se dětských knížek týká. Zdá se mi, že lépe chápou podstatu dětství a nezapomínají ani v dospělosti, jak jako děti přemýšlely a co jako malé potřebovaly. Pozorují, nehodnotí…a tak nějak nenápadně ale výstižně mezi řádky bojují za svobodu dětí zkoumat svět bez přílišného ochranářství dospělých.

Kdesi blízko školního hřiště kdysi někdo vybagroval jámu. Je plná balvanů, kořenů, pařezů. „Je úplně boží, nabízí tolik her a prolejzaček!“ myslí si děti. „Je příšerná. Tam se co nevidět něco stane!“ kysele se tváří dospělí a lákají děti na nudně bezpečné hřiště. Jak to dopadne, nebudu prozrazovat. Přečtěte si to sami 😊 Je to vtipné a trefné.